विद्या Shloka 9 — Sanskrit with Meaning
Open in full site →1. संस्कृतम् (देवनागरी)
शास्त्रान्यधीत्यापि भवन्ति मूर्खाः यस्तु क्रियावान् पुरुषः स विद्वान्। सुचिन्तितं चौषधमातुराणां न नाममात्रेण करोत्यरोगम्॥
2. বাংলা / Bengali Script
শাস্ত্রান্যধীত্যাপি ভবন্তি মূর্খাঃ যস্তু ক্রিযাবান্ পুরুষঃ স বিদ্বান্। সুচিন্তিতং চৌষধমাতুরাণাং ন নামমাত্রেণ করোত্যরোগম্॥
3. IAST (Transliteration)
śāstrānyadhītyāpi bhavanti mūrkhāḥ yastu kriyāvān puruṣaḥ sa vidvān | sucintitaṃ cauṣadhamāturāṇāṃ na nāmamātreṇa karotyarogam ||
4. English Meaning / आङ्ग्लार्थः
Many remain fools even after studying numerous scriptures. The one who actually puts his knowledge into practice is the true scholar. Just by uttering the name of a well-prescribed medicine, a sick person is never cured of his disease (he must consume it).
5. বাংলা অর্থ / Bengali Meaning
বহু শাস্ত্র অধ্যয়ন করার পরও অনেকে মূর্খই থেকে যায়। যে ব্যক্তি তার অর্জিত জ্ঞান বাস্তবে প্রয়োগ করেন, তিনিই প্রকৃত বিদ্বান। অত্যন্ত ভেবেচিন্তে সঠিক ওষুধ নির্বাচন করা হলেও, কেবল সেই ওষুধের নাম জপ করলে রোগীর রোগ সারে না (ওষুধ খেতে হয়)।
6. हिन्दी अर्थ / Hindi Meaning
अनेक शास्त्रों को पढ़ने के बाद भी लोग मूर्ख ही रह जाते हैं। जो मनुष्य अपने ज्ञान को आचरण (व्यवहार) में लाता है, वही सच्चा विद्वान है। बहुत सोच-समझकर चुनी गई अच्छी दवा का केवल नाम जपने से बीमार व्यक्ति का रोग दूर नहीं होता (दवा खानी पड़ती है)।
7. संस्कृतभावार्थः
यद्यपि केचन जनाः बहूनि शास्त्राणि पठन्ति, तथापि तेषां आचरणं मूर्खाणाम् इव भवति। यः जनः पठितस्य ज्ञानस्य निजजीवने उपयोगं करोति, स एव यथार्थः ज्ञानी। रोगिणे यत् औषधं दीयते, तस्य औषधस्य केवलं नामोच्चारणेन रोगः न नश्यति, औषधस्य सेवनम् आवश्यकम् अस्ति। तथैव ज्ञानस्य आचरणम् आवश्यकम्।
8. अन्वयः (Compound Analysis)
शास्त्रान्यधीत्यापि भवन्ति मूर्खाः यस्तु क्रियावान् पुरुषः स विद्वान्। सुचिन्तितं चौषधमातुराणां न नाममात्रेण करोत्यरोगम्।
9. मूलस्रोतः / Source Citation
Hitopadeśa, Mitralābha
More विद्या Shlokas
Frequently Asked Questions
What is the meaning of this विद्या Sanskrit shloka?
Many remain fools even after studying numerous scriptures. The one who actually puts his knowledge into practice is the true scholar. Just by uttering the name of a well-prescribed medicine, a sick person is never cured of his disease (he must consume it).
What is the source of this shloka?
This shloka is from Hitopadeśa, Mitralābha.