← Previous: Verse 61Next: Verse 63 →

विद्या Shloka 62 — Sanskrit with Meaning

Open in full site →
1. संस्कृतम् (देवनागरी)
यद्यपि बहु नाधीषे तथापि पठ पुत्र व्याकरणम्। स्वजनः श्वजनो मा भूत् सकलं शकलं सकृत् शकृत्॥
2. বাংলা / Bengali Script
যদ্যপি বহু নাধীষে তথাপি পঠ পুত্র ব্যাকরণম্। স্বজনঃ শ্বজনো মা ভূত্ সকলং শকলং সকৃত্ শকৃত্॥
3. IAST (Transliteration)
yadyapi bahu nādhīṣe tathāpi paṭha putra vyākaraṇam | svajanaḥ śvajano mā bhūt sakalaṃ śakalaṃ sakṛt śakṛt ||
4. English Meaning / आङ्ग्लार्थः
O son, even if you do not study much, you must at least study grammar. This is so that the word 'svajana' (own family) does not turn into 'śvajana' (a pack of dogs), 'sakalam' (whole) does not become 'śakalam' (a broken piece), and 'sakṛt' (once) does not become 'śakṛt' (dung/excrement).
5. বাংলা অর্থ / Bengali Meaning
হে পুত্র, তুমি যদি বেশি পড়াশোনা নাও করো, তবুও অন্তত ব্যাকরণ পাঠ করো। যাতে উচ্চারণের ভুলে 'স্বজন' (আত্মীয়) শব্দটি 'শ্বজন' (কুকুর) না হয়ে যায়, 'সকল' (সমগ্র) যেন 'শকল' (টুকরো) না হয় এবং 'সকৃৎ' (একবার) শব্দটি যেন 'শকৃৎ' (গোবর বা মল) না হয়ে দাঁড়ায়।
6. हिन्दी अर्थ / Hindi Meaning
हे पुत्र! भले ही तुम बहुत अधिक न पढ़ो, फिर भी व्याकरण (Grammar) अवश्य पढ़ो। जिससे उच्चारण की गलती से 'स्वजन' (अपने लोग) का 'श्वजन' (कुत्ते) न बन जाए, 'सकल' (संपूर्ण) का 'शकल' (टुकड़ा) न हो जाए, और 'सकृत्' (एक बार) का 'शकृत्' (गोबर) न बन जाए।
7. संस्कृतभावार्थः
यदि कश्चित् अन्यानि शास्त्राणि न पठति तथापि तेन व्याकरणशास्त्रम् अवश्यम् अध्येतव्यम्। यतो हि शब्दज्ञानाभावात् उच्चारणदोषेण अर्थस्य अनर्थः भवति—यथा स्वजनस्य (बान्धवस्य) स्थाने श्वजनः (कुक्कुरः), सकलस्य (पूर्णस्य) स्थाने शकलः (खण्डः), सकृत् (एकवारम्) इत्यस्य स्थाने शकृत् (मलः) च भवितुम् अर्हति।
8. अन्वयः (Compound Analysis)
यद्यपि बहु नाधीषे तथापि पठ पुत्र व्याकरणम्। स्वजनः श्वजनः मा भूत् सकलं शकलं सकृत् शकृत्।
9. मूलस्रोतः / Source Citation
Subhāṣitaratnabhāṇḍāgāra (Vidyā-praśaṃsā)

Frequently Asked Questions

What is the meaning of this विद्या Sanskrit shloka?
O son, even if you do not study much, you must at least study grammar. This is so that the word 'svajana' (own family) does not turn into 'śvajana' (a pack of dogs), 'sakalam' (whole) does not become 'śakalam' (a broken piece), and 'sakṛt' (once) does not become 'śakṛt' (dung/excrement).
What is the source of this shloka?
This shloka is from Subhāṣitaratnabhāṇḍāgāra (Vidyā-praśaṃsā).