वैराग्यम् Shloka 5 — Sanskrit with Meaning
Open in full site →1. संस्कृतम् (देवनागरी)
वयमिह परितुष्टा वल्कलैस्त्वं दुुकूलैः सम इह परितोषो निर्विशेषो विशेषः। स तु भवति दरिद्रो यस्य तृष्णा विशाला मनसि च परितुष्टे कोऽर्थवान् को दरिद्रः॥
2. বাংলা / Bengali Script
বযমিহ পরিতুষ্টা বল্কলৈস্ত্বং দুুকূলৈঃ সম ইহ পরিতোষো নির্বিশেষো বিশেষঃ। স তু ভবতি দরিদ্রো যস্য তৃষ্ণা বিশালা মনসি চ পরিতুষ্টে কোঽর্থবান্ কো দরিদ্রঃ॥
3. IAST (Transliteration)
vayamiha parituṣṭā valkalaistvaṃ duुkūlaiḥ sama iha paritoṣo nirviśeṣo viśeṣaḥ | sa tu bhavati daridro yasya tṛṣṇā viśālā manasi ca parituṣṭe ko'rthavān ko daridraḥ ||
4. English Meaning / आङ्ग्लार्थः
We are satisfied here with clothes made of bark, and you with silken robes. The satisfaction is equal; the difference is insignificant. He is truly poor whose greed is vast. When the mind is satisfied, who is rich and who is poor?
5. বাংলা অর্থ / Bengali Meaning
আমরা এখানে গাছের ছাল পরে সন্তুষ্ট, আর তুমি রেশমি পোশাকে সন্তুষ্ট। আমাদের উভয়ের তৃপ্তি কিন্তু সমান; তাই এই পার্থক্যের কোনো বিশেষ গুরুত্ব নেই। সেই আসলে দরিদ্র যার লোভ আকাশচুম্বী। মন যদি সন্তুষ্ট থাকে, তবে কে ধনী আর কেই বা দরিদ্র?
6. हिन्दी अर्थ / Hindi Meaning
हम यहाँ पेड़ों की छाल पहनकर संतुष्ट हैं और तुम रेशमी कपड़ों में। संतोष तो दोनों का समान है, फिर फर्क कैसा? वास्तव में गरीब वही है जिसकी इच्छाएं बहुत बड़ी हैं। मन के संतुष्ट होने पर कौन अमीर है और कौन गरीब?
7. संस्कृतभावार्थः
सन्तोषः एव वास्तविकं धनम् अस्ति। बाह्यसम्पत्तिः सुखस्य मापनदण्डः न भवितुं शक्नोति।
8. अन्वयः (Compound Analysis)
वयमिह परितुष्टा वल्कलैस्त्वं दुुकूलैः सम इह परितोषो निर्विशेषो विशेषः। स तु भवति दरिद्रो यस्य तृष्णा विशाला मनसि च परितुष्टे कः र्थवान् को दरिद्रः।
9. मूलस्रोतः / Source Citation
Bhartṛhari, Vairāgyaśataka 53
More वैराग्यम् Shlokas
Frequently Asked Questions
What is the meaning of this वैराग्यम् Sanskrit shloka?
We are satisfied here with clothes made of bark, and you with silken robes. The satisfaction is equal; the difference is insignificant. He is truly poor whose greed is vast. When the mind is satisfied, who is rich and who is poor?
What is the source of this shloka?
This shloka is from Bhartṛhari, Vairāgyaśataka 53.